Dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu by šokovalo globální trhy, uvedl expert

"Případné úplné dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu by představovalo zásadní šok pro globální trhy. Rijád sice disponuje alternativou v podobě tzv. Východo-západního ropovodu směřujícího k Rudému moři, Abú Zabí může využít ropovod do přístavu Fudžajra mimo Hormuzský průliv, nicméně tyto kapacity nejsou plnohodnotnou náhradou dlouhodobého omezení námořní dopravy," sdělil ČTK Sommer. "Zásadní přerušení exportu by navíc negativně dopadlo i na samotný Írán, jehož přibližně 90 procent exportované ropy směřuje do Číny. Energetická eskalace by tedy měla charakter oboustranně nákladné strategie," doplnil ředitel.

Izrael a Spojené státy zahájily v sobotu údery proti Íránu. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa má vojenská akce zabránit režimu získat jadernou zbraň. Írán v odvetě ostřeloval Izrael a několik arabských zemí, v některých z nich jsou americké základny. Pohrozil také dalšími silnými odvetnými údery. Terčem íránského útoku se staly například i letiště v Dubaji, v Abú Zabí či v Kuvajtu.

Podle Sommera představuje eskalace pro státy, které konflikt sekundárně zasahuje - tedy Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty a Saúdskou Arábii - zásadní reputační problém. "Dlouhodobě budovaný obraz 'bezpečného přístavu' pro turismus, přímé zahraniční investice, globální kapitál i působení nadnárodních společností je válkou narušován. V regionu, jehož ekonomická diverzifikace stojí právě na stabilitě a předvídatelnosti, jde o citelný zásah," uvedl Sommer.

Významný dopad se podle něj projevuje i v civilním letectví. Národní dopravci jako Qatar Airways či Emirates totiž podle Sommera nejsou pouze komerčními subjekty, ale i součástí širšího ekonomického modelu a tzv. měkké moci svých států. "Omezení letových tras, zvýšené pojistné náklady či pokles tranzitní dopravy se přímo promítají do příjmů a širší ekonomické aktivity regionu," popsal Sommer.

Ředitel doplnil, že strategickým cílem Izraele je bezpochyby změna íránského režimu. "Je však nutné realisticky připustit, že svržení současné politické elity automaticky neznamená demokratizaci ani vznik prozápadně či proizraelsky orientovaného vedení. V podmínkách mocenského vakua by spíše hrozilo posílení radikálnějších frakcí, fragmentace bezpečnostních struktur nebo vnitřní boj o nástupnictví," vedl Sommer.